V zahrádkách se sice už objevily první sněženky a krokusy, ale zima ještě nemusí být definitivně pryč. I lidová pranostika přeci říká, že Únor bílý, pole sílí.
Na rozloučení se zimou si tentokrát Sába připravila hodinu jógy se sněhulákem. Že to byl sněhulák Olaf ze Sněhového království, však poznal jenom Maxim, který přišel s Jiřinkou.
A jak se cvičí se sněhulákem? Po úvodním protažení jsme si kolem sebe udělali pomyslné koule – stejné, jako má sněhulák – hezky od největší po nejmenší. Pak jsme sněhulákovi pomohli hledat ztracenou mrkev, kterou měl místo nosu. Zkusili jsme to třeba u vrány (zamávali jsme křídly stejně jako ona), u lišky (protáhli jsme všechny tlapky) nebo u medvěda (jak stojí velký medvěd, známe už z předchozích lekcí). Našli jsme ji až u zajíce (jen si zkuste podřepnout a ještě u toho dělat zaječí uši). No, vlastně nenašli, protože zajíc ji snědl.
K zimě patří i pořádná koulovaná. Tak jsme si z papíru umačkali sněhové koule a pak to mohlo začít. Koule létaly z jedné strany na druhou a při jejich sbírání jsme se pěkně zapotili. Dech jsme zklidnili při houpání sněhových koulí na sněhové peřině.
Jako obvykle si pro nás Sába připravila malé překvapení a dárek v jednom – ponožkového sněhuláka, který neroztaje ani v létě. Každý tomu svému domaloval oči a knoflíky jako z uhlíků a mrkev místo nosu a přizdobil ho pořádnou mašlí. A na závěr nechybělo ani tradiční malé občerstvení.
Fotky jako vždy najdete ve fotogalerii.