I když byla teprve polovina září, předpověď počasí nebyla úplně příznivá. Proto jsme na víkendový pobyt odjížděli trochu s obavami. Neproprší celý víkend? Nebude v hotelu zima? Co budeme dělat, když nebudeme moct být venku? A zvládnou všichni cestu? Poprvé jsme totiž jeli na víkendový pobyt na RS Kopánky a pro ty, kteří nevozí své děti na letní rehabilitační pobyt, šlo o prostředí úplně neznámé. Ale dorazili zdárně všichni a v hotelu bylo příjemně teplo.
Název víkendového pobytu byl “Poklad na Kopánkách“. Ovšem není poklad jako poklad.
V pátek jsme nejprve při večerním zpívání objevili zlato v hrdle. Rodiče si zatím lámali hlavy nad kreslenými rébusy. V sobotu dopoledne jsme se pustili do výroby malých papírový draků, protože draci přece k podzimu patří. Pak jsme při hrách zjistili, že pokladem je i naše krásná příroda. Abychom se o tom přesvědčili na vlastní oči, vydali jsme se i přes občasné mrholení na krátkou procházku. Při návratu se na chvíli počasí umoudřilo, takže jsme si před obědem ještě stihli venku pouštět draka.
Protože velkým pokladem je naše zdraví a k dobrému zdraví přispívá dobrá pohoda, čekalo nás odpoledne s muzikoterapeutkou paní Mirkou Veselou. Ta s sebou přivezla hudební nástroje známé i neznámé, na některé hrála ona, na djembe (už víme, že jsou to africké bubny) jsme si s chutí zahráli sami. Trochu jsme se i protáhli, zjistili jsme, jak se hraje na tibetské mísy, vytvořili jsme orchestr za pomoci ozvučných dřívek, chřestidel, perkusí a kdyby nebyl už čas na večeři, tak bychom s muzicírováním ani neskončili.
Po večeři jsme se sešli nad poklady ve sklenici, které přivezly maminky. Nevěřili byste, kolik chutí mohou mít sterilované okurky! Nechyběly pečené čaje, speciální černé jeřabiny, nejrůznější kombinace zelí, řepy a dalších dobrot.
Protože ani v neděli se počasí neumoudřilo, pustili jsme se dopoledne do tvoření a vyrobili pro ty, které máme rádi, krásná srdíčka z papíru. Vždyť mít někoho rád a zároveň mít někoho, kdo nás má rád, je velký poklad! A když už nám to sluníčko nesvítilo, jedno velké jsme si vyrobili sami pomocí prstových barev.
Nakonec došlo i na poklad ve formě odměny za splnění všech úkolů, které nás čekaly v průběhu poslední hry.
A tak i přes rozmary počasí jsme odjížděli spokojení a s vědomím, že poklady máme všude kolem sebe. Jen je potřeba se dobře dívat.